18 Na humusáky Cara, Mitriho a Víťu (Petr) čekala první výprava do přírody. Začínalo se na Novosedlickém nádraží, kde se
nasedlo na vlak a motorákem se dojelo do Ďečína. Dál jsme vyrazili pěšky na Olešku. Jooo, ťapání z báglem. Zásobili jsme
se potřebným pivem a cesta do kopce byla hned lehčí.
19 Druhý den sme zůstali na místě, neboť v noci jsme totálně promokli na kost. Schovali jsme se pod převis a tam zůstali.
topili jsme si dokud nedošlo suchý dřevo. Pak nám uhasl oheň. Car musel spát s mitrim ve spacáku.
20 Třetí den mohla výprava pokračovat, hned na první louce jsme včechno usušili. Šlo se dál přes Srbskou Kamenici, Jetřichovice,
do Chřibský. Tam jsme se ve "Sklárně 1414" opili a pokračovali dál ke Kytlici. V noci nás překvapilo prasečí chrochtání.
21 Ráno bylo hrozný parno a dusno. I přesto jsme vyrazili a po poledni jsme se doplazili do Mařenic.Mitri poslechl Cara
a společně šli skoro celou cestu naboso po rozpáleným asfaltu. Zde sme stopli Bodyho a
ten nás odvezl vejtřaskou do Heřmanic (Byl úplně nasračky). Tam jsme tu pekelnou jízdu museli spláchnout pivkem. Pak jsme si
šli lehnout na koupaliště.
22 Ráno jsme relaxovali a pak si šli vylepšit náladu do hospody.Mitri nemohl chodit, měl hrozný puchejře. Ošetřovala ho
sestřička a chodil na převazy. Koupali sme se a popíjeli. Zůstali jsme na místě do rána.
23 Ráno se mělo vyrazit, ale při ranním pivku, jsme se lehce připili a Car se pohádal s Víťou, a ten se rozhodl jet domu.
Mitri se rozhodl přidat, neboť stále nemohl chodit kvůli puchýřům. Car ještě přespal na koupálku.
24 Hned poránu se vydal přes kopec (Jelení vrch) do Kunratic, a pak přes Cvikov do Svoru. Odkud vyjel k domovu.